Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

zz: Když jsem byla menší, mockrát jsem si přála abych byla jedináček. Protože nás s bratrem dělí 5letý věkový rozdíl, každý si nejprve všímal jeho a pak až mě, to mě nehorázně štvalo a žárlila jsem. Dneska můžu říct, že jsem nesmírně ráda, že toho uličníka mám. . Jsme na sebe tak nějak divně napojení. Pořád mám sice tendenci svého malého brášku (, který je asi tak o půl hlavy větší než já) ochraňovat, ale nezdá se, že by mu to vadilo, zatím.