Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

zatoulanaovce: Já jsem původně z dvojčat - bohužel můj první brácha, tu není, "dal přednost" mě. Dodnes mě to tak nějak... vnitřně mrzí. Dokážu si živě představit život s bratrem, přesně na den stejně starým... nebýt jeho, nebyla bych ani já.
Každopádně v sedmi letech jsem do toho "praštila" a řekla si, že je prostě nemožný nemít sourozence, když -ho všichni mají- a tak je tu brácha o osm let mladší, než já a často se vracím k otázce: "Nebylo by nám s mamkou líp, kdybychom byly sami?" Potom se za to stydím. Nevyměnila bych ho, ale v 90% případů je to s ním katastrofa a to je teprve druháček .