Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Díky vám všem za návštěvu,
Editt: děkuju, sama jsem překvapená, jak to nakonec šlo. Ale musím neskromně přiznat, že na tom má podíl moje nečekaně silná vůle se prostě učit, i když se nechtělo.
Nikaxxx: On ten první ročník to měl nakonec lepší. Přijatelnější možnosti (třeba vzít si obě verze předmětu pro případ, že by ta vyšší nevyšla), slohovky opravovali "domácí" a Cermat si dával bacha, aby něco nepodělali, když to bylo poprvé a tak ostře sledované. Angličtina... naše třídní do mě evidentně nabušila věci, o kterých sama nevím. Strach by mi nedovolil ztratit ani bod!
Cosey: Děkuju za pochvalu, ale asi radši počkám do zítřka. Až budu mít to vysvědčení jednou pro vždy v ruce.