Nadpisy jsou moje slabina, vím

Hluboce se stydím, že vás takhle odbývám, i když je to tak možná lepší, než abych sem psala depresivní výlevy, jak jsem neschopná se po dobu jednoho měsíce učit denně na dvě písemky a přesto obě děsivým způsobem podělat. Tato věta je ryze optimistická, neboť DVĚ písemky za den jsou minimální počet.

Za týden a půl je klasifikace, pak se rozepíšu víc. Pokud se hned nevrhnu na brigádu, kterou mám přislíbenou...

Víte, co mě nakrkne nejvíc? V školním řádě je jasně napsané, že můžeme psát maximálně jednu čtvrtletku za den. Čtvrtletkou se myslí test, který zabere celou hodinu. Ale i když píšete z celého čtvrtletí (nebo pololetí), nikdo to jako čtvrteletku neoznačí, protože "to přece máme napsané za dvacet minut". Že se musíme naučit stejné množství učiva, jako bychom to celou hodinu psali, nejspíšnikomu nedojde.

A vlastně ne, fakt, že všechny rozhodující písemky napíšu na dvojku s tím, že na jedničku mi chybí JEDEN BOD, výše zmíněné skutečnosti dost dobře konkuruje.

Mějte se krásně, až přestanu mlátit hlavou do zdi, zase se ozvu.