Beseda nejen s Madam Luphotam!

Květen končí. Za měsíc bude vysvědčení Některá fakta je třeba ignorovat. Respektive je dobrá je ignorovat.

Musím se vám pochlubit, mám přihlášku do tanečních a do konce příštího příštího týdne chci sebrat odvahu nebo spíš drzost a jít ji podat. :-D Když si představím sebe př pohybu ve společenské obuvi a korzetových šatech, vidím to v živých barvách. I když, černá vlastně moc živě nevypadá... :-D To bude ještě horší, než když teď přeskakuju podestu na schodech, odkud máme odmontované zábradlí. Kdybyste, tak jako já, nevěděli, jak se jmenuje takový ten schod mezi patry, tak to je právě ta podesta (já myslela, že odpočívadlo) a ta je nalakovaná. Nevím, jestli je lepší vize se při překonávání výškového rozdílu napíchnout na zábradlí (kdyby tam bylo) nebo zhučet jedno patro dolů (když tam není). :-D

Pátkem skončily maturity. První týden stál za nic - žádné suplování a místo toho, aby nám něco odpadlo, nám tu hodinu radši nahradili jinou. Druhý týden pro nás zorganizovali besedu prvně o dívčích záležitostech, druhý den o HIV a třetí o Bibli. Zajímavá posloupnost. Kdo nechce vědět, co se na takových akcích může dít, NEČTĚTE DÁLE. Vám přeji příjemný víkend a zase se někdy ukažte. :-D

Já vás varovala. :-D Můj nedostatečný vyprávěčský talent vás sice ušetří opravdu jasné představy, jak to probíhalo, ale aspoň tak:

První beseda byla jen pro holky (ze 3 tříd), kluci se měli učit podle rozvrhu. Protože je nás ve třídě většina holek, ve skutečnosti to znamenalo, že zatímco kluci se hodinu flákali, my jsme prožily hodinu s ženskou, která se ze začátku zdála seriózní a ke konci jsme ji všechny měli za fanatičku vyznávající jednorázové aplikátory tamponů. Ne, že bych někdy špehovala, jak si někdo zavádí tampon, ale takový nadšený výraz a barvité komentáře typu A lup ho tam! při tom nemůže mít žádná ženská. Stejně jako při ukázce použití gynekologických zrcátek. Dovlekla si nějaký plastový prototyp a když ho rozevřela se slovy "A takto si roztáhlneme děložní krček, abychom se dostaly k čípku a gynekolog mohl provést stěry!", vydalo to příšerný zvuk - něco mezi pilou přejíždějící po železe, řehtačkou a sřípání nože na talíři.

Když už nic, umožnila nám všem se při kontaktu s tímto předmětem zasmát. Poprvé a naposledy, nejspíš.

Pak se vytasila s vložkami různých druhů a dělala s nimi to, co v reklamách - lila na ně z ampulek nějakou modrou tekutinu, pak ji rozporcovala a chtěla nám názorně předvést, jak je vložka suchá. Toho chtěla docílit tím, že vložku chtěla nechat kolovat, ale děvčata v první obsazené řadě (ve skutečnosti asi ve čtvrté) tuto možnost naštěstí nepřijaly.

Vcelku nás vyděsilo, když se přednášející začala dusit. Stalo se tak zrovna, když se dobývala do další vložky a líčila nám, v kolika variantách se vyrábí. Než jsme se rozmyslely, jestli vstát a praštit ji do zad, metla dámskou hygienickou pomůcku do koše a s usměvem řekla: "Vida! Tahle byla voňavá!".

Po nijak zajímavém shrnutí faktů a vysvětlení výpočtu ovulace (kterým jsme strávily deset minut a pak řekla, že je nám to stejně k ničemu) se s námi rozloučila, podivila se, že nemáme žádné dotazy, a upozornila nás, že si před odchodem máme každá vzít jeden balíček, který pro nás připravila do lepenkové bedny ke dveřím. Nějaké dvě aktivní prvačky, asi aby zabránily ucpání vchodu, se vrhly k bedně a začaly balíčky metat po holkách na konci prchajícího davu. Čekala jsem, kdy se nějaký otevře, ale obsah zůstal naštěstí neprodyšně uzavřen.

Beseda o HIV už taková sranda nebyla, i když ten chlap, co s námi mluvil, měl taky zajímavé historky a hlášky. Ale přece jenom, HIV je závažnější téma než schopnost abosrbce jednotlivých druhů vložek. Nicméně do toho v kostce stačil zahrnout i besedu včerejší a všech šest besed o srogách a dvě o kriminalitě mládeže, které jsme už zažili.

Na přednášku a výstavu Biblí nás do knihovny nahnali naprosto nečekaně. Po prohlídce Bible česko-romské, v jazyku kmene Zulu a kdo ví v jakých ještě jazycích, se ale část třídy, vyčerpaná přednáškami, sesypala do kouta ke skříňce a v ní jsme našli jedinou nebibli v celé místnosti.  Dětskou knížku S Bodlinkou od jara do zimy, která popisuje život ježka, jsme si oblíbili víc, než apokryf napsaný zpaměti v americkém vězení na cigaretový papírek.

Nyní se snad rozloučím i s vámi, kteří jste četli a dočetli se až sem. Nějak na mě dolehly události posledních dní. :-D

Arrivederci, mějte se krásně a užívejte posledního květnového víkendu. :-)