Ještě včera byl rok 2007. Dneska už je to úplně jinak, ale aspoň to není tak razantní změna, jako před pár lety, kdy začal nový rok, desetiletí, století a tisíciletí. Jak jsem tedy pro/pře-žila Silvestr, který tak nemám ráda?
Ráno bylo do Silvestra ještě daleko, tak jsem měla dobrou náladu. Navíc se stavila Romča s Readynou, taky kámošky. Daly mi obálku s pozváním na Readyniny narozeniny. To mi udělalo celkem radost, ale jen do té doby, než mi mamika připomněla, že ten víkend budeme v Rožnově. Tak nic, třeba příště.
Nakonec jsem to zvládla líp než loni. Valstně se dá říct dobře. Odpoledne přišly holky. Terka si prosadila turnaj v Kloboučku, hop!, který jsem nečekaně vyhrála bez větších napáchaných škod. Potom Katka vytasila hru Xichtíci (To je fakt nehorázná pakárna, a přitom je to o ničem.). Když už se venku setmělo, rozsvítila jsem jenom jednu lampu, udělala atmošku a Katka začala vykládat karty. Minule mi silvestrovský výklad vyšel. Kolikrát už jsem se potom zařekla, že už si vyložit nenechám? No, stejně jsem neodolala. Sakra, proč mám tak slabou vůli?
Potom jsme se dobře pobavily, když jsme hrály Pravdu. Člověk by řekl, jaké hrůzy se nedozví, ale my jsme co pár minut kompletně lehly v záchvatech smíchu. Nakonec došli známí se synem. Je o dva roky mladší než já a hrál závodně šachy. No a protože nás s Katkou teď šachy nějak chytly, trvaly jsme na tom, že si s ním zahrajem. A pak se stal zázrak...
Ve čtvrtek mě roznesl na kopytech.
Předevčírem jsem nad ním uhrála dvě remízy, a to jednu jen proto, že jsem nevěděla, co to ten pat vlastně je.
A včera jsem ho porazila... DVAKRÁT! Možná právě proto na mě silvestrovská depka nedolehla jako loni, protože mi to fest zvedlo sebevědomí. Ono to přejde...
Když se říká "štěstí ve hře, neštěstí v lásce", proč mi teda vyšly takové karty? Podle nich budu mít všechno co budu chtít - úspěchy v psaní, přátele a hlavně lásku. Haha. Když se mi stejná situace objevila ve výkladu už asi potřetí, začala jsem spekulovat o tom, kdo by to mohl být. Zásadní chyba, protože pak mě ta naděje rychle přešla... ale co, třeba ještě někoho letos poznám. No potěš... Radši ne.
Ve 22:22 jsem zalehla do postele. Předtím jsem ještě vypnula rádio, protože těmi silvestrovskými řečičkami mi dost lezlo okolí na nervy. Ležela jsem s Ájou, která má to štěstí, že narozdíl od Hufči, našeho druhého psa, jí petardy nevadí. Ležela jsem, ale nespala. O půlnoci, když se všichni vyhrnuli ven pouštět rachejtle, mi došlo, jaký nejsem bllázen. Ty moje myšlenkové pochody by se měly zakázat...
"Tak je nový rok. Kruci, ještě před minutou bylo loni. Bože, pozítří jdu do školy. No a taky začaly platit ty reformy, co? Musí to být smůla, porodit mimčo třebas minutu po půlnoci. Vždyť kdyby se narodilo před čtvrthodinou, dostali by rodiče více peněz, než když se to stane teď. To je blbost. Kvůli pár minutám? Vždyť výsledek je stejný..."
Potom jsem si vzpomněla na naši třídu. To byly taky zajímavé myšlenky a vzpomínky. No jo no, pozítří...
Těším se na ně. Ale ne na školu...
Takže asi tak. Přeji ................... do novýho roku, co, to si dosaďte sami. Všek vy víte, co oceníte nejvíc...
