Vzpomínala jsem na letní prázdniny a k nim neodmyslitelně patří i následující situace...
Rozhodli jsme se vymalovat náš domek. Jednou z částí, která měla dostat novou barvu, byla i chodba se schody, spojující přízemí s prvním (a posledním) patrem. Z vzorníků jsme vybírali všichni barvy, porovnávali je, hádali se... ale nakonec jsme se rozhodli pro cihlovou.
Ten den, kdy přijeli malíři (většinu bytu jsme vymalovali sami, ale pusťte se do místnosti, která je vyšší než tři naše nejdelší žebříky dohromady) a pustili se do naší chodby. Postavili lešení, zakryli lustr, vytasili výbavu a vrhli se na věc. Já jsem šla zrovna s Terkou, mou kámoškou, ven. Postěžovala jsem si jí, že máme skoro neprůstupnou chodbu a ještě k tomu je celá růžová, protože barva ještě nestihla zaschnout na správný odstín. Já, Katka i Terka tuhle barvu nemáme zrovna v lásce...
Jenže když jsem přišla domů, malíři byli fuč, barva už uschla, ale chodba byla růžová pořád. Nechutně, vyblitě růžová. Přesně ten odstín, který řadíme k nejodpudiTuž sakra co to je? To měla být cihlová!!!
Terka, která mě byla odprovodit, vrhla na stěny znechucený pohled. "Až tohle uvidí Katka, tak tě asi v šoku zabije."
"To bude mít co dělat." hlesla jsem zoufale. "Já totiž asi brzo spáchám sebevraždu..."
A úplně mimo mísu: Možná jste si všimli nového designu... toho krásného záhlaví. Tak to není moje práce, ale dílko www.passion-anger/... (Sry, ale ten odkaz prostě evidentně nefunguje...) Takže díky moc!
