Jelito - kopyto - platí to!

Řeknu vám, studovat dvě školy zároveň je docela sranda. Hlavně, když si přitom hovíte v posteli, požíráte hroznové víno a snažíte se číst si, abyste neusnuli.

Ze známého důvodu (ranní bus) jsem šla spát brzy, v deset. Z neznámého důvodu jsem usnula zhruba o půl třetí ráno. Tři a půl hodiny trhaného spánku jsou tak akorát, když se máte ráno vypravit se všemi potřebnými dokumenty a občerstvením. Housku, kterou jsem si duchaplně večer vytáhla z mrazáku, jsem špatně zabalila, takže ráno byla rozmražená, ale stejně tvrdá jako šutr. Poslední kousek buchty už měl svá nejlepší léta taky za sebou a balený /krosan/, už evidentně absolvoval tak pět až šest výletů. Na dně batohu, jak jsem usuzovala z jeho nadýchanosti. Ještě že Ostrava je velkoměsto a cestou k zápisu mám dvě pekárny! Hodila /krosan/ do tašky (teď už mu fakt nic neublíží), vzala večer přichystanou složku a vyrazila. 

T. se chytla mé řečnické otázky "Nechceš jet se mnou?", která padla kolem jedenácté večer nad trochou bílého, a na bus skutečně dorazila. Možná proto jsem neusnula na zastávce ani v autobuse (Díky, T.!). Na Sikorově mostě jsem se vymotala ven a vydala se do pekárny pro nějaký ten žvanec. Zápis začínal v osm, ale já jsem měla skoro hodinu čas, protože další bus by tam byl později, než jsem potřebovala. Zjistila jsem, že na trase k fildě nejsou dvě pekárny, ale ČTYŘI! 

Zároveň se žaludkem se mi zaktivoval i mozek, zvláštní spoj. T. jsem nechala před aulou věnovat se Kindlu a zašla tedy slavnostně provést zápis ke studiu (ano, nakonec čeština + zsv). Sympatický chlapík na nás chrlil spoustu informací, které jsem si tak tak stačila zapisovat.  Mnozí další se tvářili stejně zoufale, tak snad to nebylo mou rozespalostí. Znervózňovalo mě jeho poukazování na každý druhý fakt jako na nesmírně důležitou věc, na které závisí celé naše studium. Což úspěšné zapsání předmětů a získání kreditů určitě je, ale nevím o tom nic víc, než jsem věděla dříve, protože na názornou ukázu, co to znamená zapsat si předmět nedošlo. Přístup do studentského účtu a správy budeme mít až příští týden. Teda myslím. Těch termínů padlo strašně moc. 

Docela mě vyděsily už jen názvy tří předmětů, které budu mít. Latinskořecké názvosloví chápu, Dějiny evropského myšlení taky vstřebám, ale ten třetí jsem zapomněla ve chvíli, kdy bylo řečeno. To asi není dobrý předpoklad pro jeho absolvování...  Ale docela jsem se i zasmála, náš zasvětitel do tajů univerzity měl smysl pro humor. "Prosím vás, nechoďte na studijní oddělení mimo úřední hodiny!" vytřeštil oči a zuřivě gestikuloval. "Ono tam v tu dobu straší!"

Pobavil mě jeho přístup k BOZP. Tedy, že základní verzi už známe - a tak si řekneme pokročilá pravidla: nevynášet židle z fakulty, nepřevracet na sebe stoly, nejezdit po zábradlí... sice se to pak zvrhlo k rutině, ale aspoň jednou jsme se zasmáli - a to se cení! Pak se postoupilo k samotnému zápisu. Šlo se samozřejmě podle oborů v abecedním pořadí. Vivat ZSV!

Mezi posledními jsem tedy podepsala předstrčené papíry a... jsem vysokoškolačka!

A Ostrava na mě opět dýchla. Myslím, že se mi tam bude líbit. A doufám, že se mi bude líbit i můj rozvrh.  Protože zatím to vypadá na pořádný maras... i když po vypisování pěti žádostí o potvrzení studia už snad něco přežiju. 

P. S. Pokud vás zarazily ty dvě školy v úvodu, tak prý jsme až do konce srpna studenty gymplu. Ale ode dneška už jsem i na fildě. Ale ještě dva měsíce ani do jedné školy nepáchnu! :-D