Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

meril*: Přesně!!! Připomněla si mi, jak jsem jednou seděl v autobuse na čtyřce (dvě sedadla proti dvěma sedadlům), učil se angličtinu a poslouchal hudbu. Tu jsem měl ovšem tak ztišenou, že jsem slyšel, co si o mně povídají takový dvě blonďatý pipky ze základky, který byly o rok mladší. Když jsem vylezl z autobusu, smál jsem se ještě dalších pět minut při cestě do školy. Nejlepší den v mým životě.