Já už nevím...

...jak ty články o hlodech nadepisovat. Warning?

---...---

"Mami, ani letos není možné vzít si do školy na svačinu banán, aniž by se přeměnil v koktejl nebo sajrajt!"

---...---

Stačí tak málo - pověsit na stěnu chodby (no, ona je to vlastně hala se vzducholodí, neptejte se, proč máme na gymplu vzducholoď xD) puzzle, aby tři holky, kterým odpadla matematika, měly o zábavu postaráno.

Kolemjdoucí profesorka: "Počítáte, holky, počítáte?"

Já: "Ano, už máme dokonce čtyři výsledky!" xD

Ono to puzzle je obrovské a hlavně vysoko, takže tam člověk pořádně nevidí. Poprvé nám vyšlo 7371 dílků, což je takové běžné puzzle, že jo, tak jsme to zkoušely znova. Poslední pokus byl uznán jako oficiální - 8 000 dílků.

---...---

Po hodině chemie, zasvěcené radioaktivitě:

"Muži jsou z Marsu, ženy jsou z Venuše, ale hlavně, že žijeme na Zemi, proč nejsme z Uranu?!" Není uran jako Uran. xD A taky nás zklamalo, že radioaktivní záření je neviditelné. V tom případě nechápu ten pokus, jak chlápek na videu, co nám pouštěli, strkal před zdroj radiace kusy betonu za komentáře "Nyní vidíme, že záření dále neprochází.". xD

---...---

Kvůli žloutence nám teď ve škole všichni připomínají hygienu. Včetně spolustudentek z nižších ročníků při tradičním setkání na WC (nechápu, proč se setkáme vždycky tam xD):

"Terko, umyla sis pořádně ruce?"

"Hm, i s rukávy..."

---...---

Holky: "Míšo, proboha, nezpívej to tak vysoko!"

"Mluvíte, jako bych to uměla ovládat..." (Lovitko, opravdu bys mě chtěla někdy zažít v hudebce?)

---...---

Na obědech jsme řešili nabízené pití podivuhodné barvy:

Katka: "Holky, řekla bych vám, jak to chutná, ale nechci vám to předem zhnusit."

Já: "Tak to přirovnej k něčemu, o čem nevíme, jak to chutná."

Katka: "Chutná to jako velbloudí moč."

Terka: "Nazvěme to výtažek z baobabu!"

---...---

To vše za jeden den. A to prosím nerozvíjím naši debatu na téma úkol do chemie o Curiových. Malá ukázka: