Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Už zase...
Komentáře k článku: Už zase...
lovitka: A já už jsem si představila Tlapku-Supermana jak vyskakuje z oken tělocvičny, které jsou minimálně ve výši druhého patra. 
sargo: A zpátky perfektním parakotoulem?
Řeknu ti, ty uděláš pro jedničku z tělocviku opravdu všechno! 
tlapka: Pro jedničku? Kdeže Já se bez balonu cítím strašně zranitelná, tak jsem nechtěla riskovat, že si se mnou náš tělocvikář vyřídí účty z posledních dvou let.
No parakotoul... Tak bych to nenazvala To nejde nijak nazvat
killi: V důsledku absence mé fantazie (chybí mi od narození, jak podotkl můj bratr, když se mne ptal, co mi připomíná ten strom a já odpověděla, že ten strom mi prostě připomíná strom ) si nedokážu dost dobře představit, jak lezeš zpátky .
tlapka: Chtěla jsem se tomu vyhnout, ale budiž: odmocněný popis operace:
Zapřela jsem se rukama (což šlo v tý výšce dost těžko), vyhoupla jsem se, ruce se mi podlomily a žuchla jsem na zem. Pak jsem se zapřela ppodruhé a NĚJAK jsem dostala za parapet nohu, tak jsem tam chvíli balancovala (to už třída řvala smíchy) a pak jsem s řevem přepadla dovnitř. Po hlavě 
tlapka: Vy se máte 
U nás jsou v hale sítě a okna myslím ani nejdou otevřít, ale v té malé není nic. Jenom sloupy, které podpírají ochozy, a ty tam taky nejsou zrovna praktické. 
