Mamka chytla minulý víkend střevní chřipku. Pak ji napadlo, že je to spíš podrážděná slinivka a protože to souhlasilo s příznaky vypsanými v BIBLI PŘEDPISŮ ZDRAVÉ VÝŽIVY, zrušila svou karanténu. Tak jsem si k ní navečer sedla a povykládala jí novinky za poslední čtyři dny no a další den už jsem probděla noc nad lavorem s horečkou krásných třicet devět jedna.
Protože jsme už věděly, o co jde a jak na to jít, do dvou dnů jsem se vzpamatovala. Akorát jsem přišla o celodenní zkoušku divadla, na kterou jsem se těšila asi měsíc, první den velikonočních prázdnin a taky jsem musela zrušit návštěvu u babičky, která mi slíbila, že si spolu upečeme beránka a mazanec. Mamka se mi to však rozhodla vynahradit, takže sehnala formu od tety a že si ho upečeme samy...
Velikonoce neslavíme. Nepamatuju si, že by nás děda někdy naháněl po bytě s karabáčem. Zato nás každý rok vyveze někam na výlet, takže se vyhneme i koledníkům ostatním. Přesto jsme chtěly s mamkou toho berana zkusit.
V sobotu jsem zaběhla k tetě pro formu. Překonala jsem vzdálenost těch dvou baráků, branku a za družného hovoru se chopila formy. Čekala jsem takovou tu obyčejnou, lehkou, něco jako zpevněnou bábovičku na písek. Teta mi ovšem podala dvoudílnou litinovou obludu, vážící asi půl kila, ještě po prababičce.
Dovlekla jsem tu věc domů a svolaly jsme válečnou poradu. Ve formě byly vyryty kudrlinky, zvoneček pod krkem vepředu a mašle vzadu. Hm, tak to by mě zajímalo, co z toho se nám povede na tom beranovi udělat.
Udělaly jsme těsto, chvíli uvažovaly nad tím, do které půlky formy jej nalít, daly jsme tam podle rady těsto ze dvou vajec (jinak prý se do té formy nevleze), strčily to do trouby...
Po deseti minutách jsem sebrala odvahu se zeptat, jak poznáme, že už je beran upečený, když je na formě ten dekl. Mamka přiznala, že neví, že budeme tipovat.
Tiply jsme to vcelku dobře - tím myslím čas. Beran byl tak akorát. Akorát, že ve formě zbylo habaděj místa, mohly jsme tam klidně dát toho těsta víc. To jsme ale nemohly vědět, když jsme to zkoušely poprvé a tetka jasně řekla těsto ze dvou vajec, ze dvou!
Z formy prvně vypadla hlava.
Poté mamka třískla formou a vypadlo i tělíčko. Hlavu jsme napíchly zpět na tělo pomocí párátek. Stejně mamka připevnila i rozinkové oči, akorát že každá byla jinak velká, tak chudák beran vypadal jako retard. Ovšem těsta byl fakt nedostatek, neboť vypadal taky jako anorektik. Mini kvádříček s jednou otištěnou kudrlinou a degenerovaná hlava. UÁ.
Ono ve skutečnosti to tak děsně, ale na PC to prostě vynikne. No, podívejte se sami. :-D
Uvádím fotku, kterou jsme poslaly babičce, aby neměla depresi, že její beran má "skleslé jedno ucho". :-D
Nepřipomíná vám to tak trochu naši vánoční chaloupku?