Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

liška: Člověče, jak ty to děláš, že každý tvůj článek vyprodukuje takovou salvu komentářů xD
Jsem na tom velmi podobně jako ty i jako plno dalších, co se podělili o svůj názor. Ještě na základce jsem sukně rezolutně odmítala a na džíny nedala dopustit. Navíc jsem ještě mívala takovŕ "období nenápadnosti", kdy u mě vítězily všechny barvy, které nevzbuzovaly žádnou pozornost, tzn. hnědá, černá...taková šedivá myš jsem bývala.
No a jak jsem se dostala na gympl, začala se ve mně probouzet kreativní bytost a začala jsem si vybírat barvami oplývající kousky A i na ty sukně postupem času došlo. I já ovšem trpím menšími komplexy kvůli svým nohám a tak minisukně zásadně nenosím. Nejvíc mi vyhovují sukně po kolena nebo třeba i trochu pod ně. Momentálně mám tedy tři sukně, které si ovšem velmi, velmi užívám!
Jen tak dál s podobnými články!