Vítejte!
Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)
Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)
Článek Fáze nechut(nost)í
Komentáře k článku: Fáze nechut(nost)í
atraktivnistrasilka: Hormony. Hormony jsou občas zlo. 
Já teda v jiném stavu nikdy nebyla, ale vzpomínám si na pubertu, když jsem prodělávala největší hormonální změny, že mi teda blbě bylo... no, neskutečně. Několik týdnů jsem musela spát s vyvýšenou hlavou a natahovalo se mi z veškerýho jídla. Jedla jsem tak jednou denně, protože víc to prostě nešlo. 
Bylo to tak asi měsíc nebo dva, a musím teda říct, že jsem měla dost. Fakt se už nemůžu dočkat, jaký to bude, až jednou budu v očekávání...
Ale je fakt zajímavý, jak to s každým lomcuje jinak! Mamka mi třeba říkala, že jí špatně v podstatě vůbec nebylo, jen se jí asi dvakrát zhoupnul žaludek. Zase ale byla neustále protivná, plačtivá, ale hlavně od začátku tloustla, prý i po vodě. 
tlapka: Hormony jsou snad všemocné, pravdu díš! Já jsem se samozřejmě taky mamky na hodně věcí vyptávala v domnění, že budu mít sklony k podobnému průběhu, ale třeba její citlivost mě úplně minula. 
Její historky, jak brečela v autě na křižovatce, jak je to hezké, že si všichni opravdu dávají přednost a dodržují ta pravidla, jsou legendární stejně jako děsivé. A vidíš... z tohoto hlediska mi kdejaké PMS připadalo jako větší peklo pro mě i okolí. Takže se neděs předem. 
sargo: Chm. Ještě hezkých pár let po druhém dítku jsem měla vždycky hroznou radost, když jsem potkala nějakou těhuli, že JÁ UŽ NEMUSÍM! Bylo to opravdu intenzivní, živelné potěšení. Nezlomyslné, musím dodat. Ale od srdce.
... nebo bych s podobnými průpovídkami měla ještě počkat? 
Podobné zvracečky už by se měly léčit, ne? Ale pravda, uvidí se v příštím díle, kam to směřovalo.
tlapka: Ještě bych se neukvapovala. Jasně, kluci se vám povedli, o tom žádná, ale právě proto - kdo by se divil, kdyby se vám zachtělo ještě holčičky? To by snad nemohlo nikoho překvapit...
Kdybych chodila do práce, tak asi jo. Ale vydařilo se nám načasování, že jsem měla zrovna prázdniny, takže jsem ležela doma a nemusela nikam do terénu. A na konci prázdnin, kdy nevolnosti gradovaly, jsem si/doktorka mi říkala, že se to musí každým dnem zlomit zase do pohody, protože sakra konec trimestru... no, trvalo to déle, než jsem si slibovala, ale dalo se to.
myfantasyworld: Noo "krásně" sis to prožila. Takové nevolnosti musí být dost na nic a omezující. Ale je zajímavé, že jsou ženské, co mají nevolnosti jen mírné nebo jen zpočátku. Ale o nevolnostech se moc nemluví, teda, jak kdo. Ségry se švagrovou se bavily i o porodu, takže asi tak. Takže já si při takových komunikacích sednu k dětem a hraju si s nima.
tlapka: Tak v mém okolí se spíš propírají nevolnosti a chutě než porody.
Omezující to je, ale naštěstí to u mě trvalo relativně chvilku. Když jsem při hledání, co na to pomáhá, četla zkušenosti, jak někdo zvracel celé těhotenství... jsou mnohem, mnohem horší případy. 
chaoska: uf, to muselo byt hrozne vycerpavajici. mne na "obycejnem" zvraceni nejvic vadi to , ze se z neho vzpamatovavam klidne tyden. takze to, co popisujes, si fakt nedovedu predstavit. nedivim se, ze nektere budouci maminky skonci na kapackach.
a s tim, ze nemas cuch, mas asi taky velke stesti. ja jsem na vune a smrady naopak citliva hodne i normalne, takze v tehotenstvi by me to asi zabilo
@myfantasyworld : ja mam kolem sebe takovych zenskych, co se rady bavi o svych porodech, ze uz se ani neomlouvam a proste odchazim z mistnosti klidne v pulce vety, i v praci. pro me je tohle tak strasne bezohledne vuci ostatnim, ze proste jdu a nazdar. fakt nepotrebuju treba pri obede poslouchat o jejich hekani a co s nimi doktori delali 
tlapka: Ano, v těhotenství a hádám, že i u přebalování bude absence čichu velká výhoda.
Diskuse o porodech mě fakt celou dobu míjely. Maximálně se omezily na dotaz, kde to plánuju, a na sdělení zkušeností se "svou" porodnicí. Ono záleží na tom, jak je kdo soudný... je mi jasné, že třeba s Katkou to probereme dopodrobna, protože vím, že ji to bude zajímat, protože je to nejlepší kamarádka a řešíme všechno a taky už plánují rodinu, ale probírat to v práci by mě nenapadlo.
adil: Některé ženy tvrdí, že se v celém těhotenství cítily tak náramně dobře, jako nikdy předtím. Možná se takové vyjímky najdou,moc tomu nevěřím. Moje zkušenost je opačná,postupně dokonce třikrát.Podobné problémy mě sužovaly neskutečně, nemohla jsem jíst a nejvíc mi vadily pachy. Nejvíc škrtnutí zápalkou a cigaretový kouř, ten mi zdvíhal žaludek, ten jsem cítila na sto honů,a hned jsem žaludek měla "naruby"...Už je to dávno, ale tenkát se budoucím maminám asi tolik péče nevěnovalo,když jsem před prvním porodem odcházela na mateřskou tak jsem v zaměstnání končila noční službou. Za 8 let, u druhého, jsem se dokonce ocitla téměř týden na kapačkách, ale všechno jsem ustála a kluci na svět přišli zdraví. Tohle období ti už naštěstí pominulo a přijde to nejhezčí - mít vlastní děťátko a držet ho v náruči 
---
adil.pise.cz
tlapka: Mně se kouření hnusí i normálně, aniž bych ho cítila, takže se vůbec nedivím! Ale co bychom nevydržely, že? 
adil: Však i já jsem nekuřačka,o to byl ten pachový odpor silnější, a máš pravdu, že žena v mnohém musí vydržet víc než muž
---
adil.pise.cz
epona: Tlapi, už to bude za Tebou, za chviličku bude ten uzlíček na světě a na toto období rychle zapomeneš.
Já měla štěstí u obou holek - ani u jedné mi nebylo blbě, jen u druhé holky jsem přibrala 28 kilo, což v červencových vedrech bylo peklo, ale holky jsou zdravé, takže to byly takové drobnosti.
Držím palečky, ať je vše v pořádku a už je jen dobře!
tlapka: Děkujeme moc! Já na to letní období zapomínám snad už i teď. Teda, velmi rychle si ho vybavím, když na něj přijde řeč, ale zdá se mi to hrozně dáááávno.
hroznetajne: Jo, holka, taky už tak nějak pomalinku začínám tušit, že všechny ty fotečky a idylické filmy o těhotných, co si žijou, porodí, žijou dál, nejsou tak ÚPLNĚ pravda .
Drž se, zlato, posílám moc moc moc síly!!! 
tlapka: Juli, proboha, víš, jak to zní? 
Já napsat takový komentář a přečíst si ho někde babka, tak z toho vyrobí aféru, že jsem v tom!
Díky moc! Zatím držím hlavně to malé zlato. 
Mám silnou motivaci, dokud je vevnitř, neřve.
rebarbora: Ještě měsíc vydrž ležet a bude tě čekat ta nejlepší odměna
O nevolnostech jsem si něco poslechla i osobně, když jsme u vás byly na návštěvě, ale stejně pořád nevycházím z údivu, jak jsi to všechno zvládla a zodpovědně myslela na mimi 
Jsi 
, tak jen ještě chvíli vydržet 
Máš můj obdiv
tlapka: Měsíc už jsem nám vyležela, tak snad už by každý další týden měl být jako bonus. 
Díky, ale myslím, že je to přirozené. A hlavně, co s tím naděláš? To ti prostě nezbývá než vydržet.
damn-girl: Musím se přiznat, že těhotenství a porod mě dokonale děsí. Už dávno jsem pochopila, že to vůbec není tak sluníčkové a dokonalé, jako ve filmech a seriálech a o to víc mě to děsí . Jsem člověk, kterému se dokáže udělat špatně od žaludku, jen tak z ničeho . Jen tak špatně je mi několikrát do měsíce, protože hormony nebo stres. Těhotenství mě děsí, že by se to ještě třeba zdvojnásobilo, cos ži vůbec nedokáž představit . Navíc jako hypochondr na sobě budu pozorovat doslova každý prd . Jsi statečná! Jen si říkám, že ono v tu chvíli stejně ženě vlastně nezbývá nic jiného, než to vydržet
tlapka: Neboj, tehotenství přináší i lepší okamžiky, o těch budu psát v příštích článích. Přečkání krize bývá odměněno.
Těhotenství je fakt jiný stav. Co ty víš, třeba se ti naopak špatně dělat přestane. A možná tě to i naučí se tak nesledovat. Já jsem se taky bála, že při každém píchnutí budu panikařit, jestli je všechno ok... a víš co? Zvykneš si. Protože bys musela zešílet s tou frekvencí. A pak si taky řekneš... desetkárt nic, tak pojedenácté je to to stejné. A taky, jak říkáš... my to prostě musíme vydržet.