Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Ty jsou taky krásné. Přesně proto, abych si mohla kytku nechat, jsem látkové volila, tak jsem ráda, že nejsem sama.
Věřím, že takový host dokáže dodat svatbě hořkou příchuť. Někomu se holt člověk nezavděčí, natož všem, ale vždy se hodí zvážit, co pak hostiteli říct, když už chci mluvit...