Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

myfantasyworld: Pobavila jsem se. Spoléhání na to, že někdo bude doma je velmi nepraktické. Já když jedu s mamkou někam, tak si klíče dost často neberu, ale to vím, že pojedeme spolu zpět domů, jak vím, že se rozdělíme, beru si je vždy radši. A když odcházím sama, beru si je taky vždy, hlavně bych se bez klíčů ven nedostala, my zamykáme branku kvůli našemu psovi, který si jí sám dokáže otevřít.
Občas se takhle taky vracím do pokoje 2x, než odejdu do práce, protože něco zapomenu.