Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Vidíš, konají se a pořádají i větší. Pro mě osobně je to taky moc. Počítali jsme to cvičně s mým drahým a dostali jsme se na maximální strop 40 lidí - a to za oba a včetně rezervy. Jenže my na rozdíl od těchto novomanželů (a jejich rodičů) nemáme žádné sourozence, kteří už by třeba taky měli partnera... ono to pak naskáče snadno.
Kámoška takhle velkou svatbu taky nechtěla, ale nezarazila to včas. A s tím zvaním tet ze slušnosti to v některých regionech ještě doznívá.
Co se týče finanční stránky... peníze se jim z velké části vrátily na darech. Protože hostina je to nejdražší, šaty, prstýnky, kytka a podobné věci na počtu hostů nezávisí. Kamarádka to ale v tomhle podle mě vyřešila velmi dobře - obřad byl pro všechny, rodina pak jela na hostinu a kapela plus cca 20 přátel pak přijelo až na večerní zábavu, takže oběd neplatili všem 90 lidem. Kdyby měli zvát kdejakého známého, tak by to vyšlo na samostatný mejdan, tohle byli opravdu přátelé z určité stmelené party z výšky a práce.
Pro mě bylo rozhodující, že se ty lidi povedlo ukočírovat a zdálo se, že nevěsta je nakonec i přes všechny starosti ráda, že je tam ten den má. Takže to za to stálo.