Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

widow: Karolino-Fukušimo, jak výstižné! Já osobně jsem tu budovu fakt nenáviděla a taky jsem se v ní pořád ztrácela, ale potom jsem tam asi dva týdny jako největší socka dojížděla kvůli wifině a nabít si notebook (bez netu a elektřiny se holt žije blbě)jsem se adaptovala a teď si tam připadám jako doma. XD Kdybys chtěla průvdce, houkni na mě.
Jinak za odkládání penízků tě chválím. Mě to jde vážně blbě a zvláště, když mi všechny peníze jdou na nezbytné - skutečně nezbytné - věci, takže za to co mi zbyde si koupím něco pro radost a jsem švorc.
Dát šéfce, která pro tebe udělala něco takového, drobný dárek - třeba tu kytku - je určitě v pohodě. Řekneš jí tím, že si toho ceníš a když to není pořád, určitě si nebude myslet, že jí lezeš do zadku. Já taky dala dárek učitelce, která mi udělala individuální plán, abych se nemusela zdržovat s ostatními.