Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Určitě to bude mít ČT ve svém online archivu, taky jsem si to pouštěla zpětně z netu.
Jinak s tebou souhlasím. Děti je třeba k něčemu vést, ale zčásti si svou cestu mohou vybírat samy - i v takto nízkém věku. I v sedmi letech už snad musí být vidět, jestli kdo tíhne spíše k umělecké činnosti, kdo ke sportu, kdo ke kdovíčemu... Jasně, jsou renesanční děti a děti, které potřebují více kroužků, aby vybily svou energii, ale dávat "normální" dítě v 6 letech na tenis, aby mělo pohyb, na klavír, protože se to líbí mamince, na angličtinu, protože to se prostě musí a ta ve škole nestačí, na keramiku, aby rozvíjelo kreativitu, do pěveckého sboru, aby bylo v kolektivu, a ještě na něco, co je zrovna moderní, to je fakt moc.