Praxe poprvé

19. listopad 2017 | 15.17 | rubrika: Snaha o Mgr.

Už rok uplynul od mé učitelské premiéry, takže dejme tomu, že nedostatky jsou promlčeny. A taky se mi chýlí ke konci projekt 101/1001, kde mám jako jeden z bodů i dopsání dávných restů. A protože poslední článek, který mi chybělo doplnit, už pro mě není atraktivní, nahradím ho tímto restem. První část článku je autentická, druhá dopsána zpětně.

Co se v prváku nepovedlo

7. listopad 2017 | 13.13 | rubrika: Snaha o Mgr.

Jak to chodí na vysoké škole? Někdy úplně absurdně. Asi každý narazí během semestrů na nějakou křivdu nebo systémovou šílenost. Od čeho bychom jinak všechny ty stagy a portály měli? Diplom už mi leží doma (report z promocí zde), tak je nejvyšší čas zveřejnit dva zážitky z prváku, které jsem našla pod nánosem dalšího balastu v rozepsaných článcích. Vraťme se tedy na moment do prváku, kdy jsem ještě měla oči navrch hlavy, jen co jsem přišla do auly, protože přednáška na univerzitě, to je něco úplně jiného než hodina na střední, že jo? :)

Ještě jeden zlatý večírek pro tuhle partu

29. říjen 2017 | 20.17 | rubrika: Předsíň 13. komnaty
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo.

Tenisové perličky

23. říjen 2017 | 15.37 | rubrika: Tlapkoviny

Ke konci sezóny se hodí zavzpomínat...

Po milimetrech dospělejší?

15. říjen 2017 | 16.41 | rubrika: Den za dnem

Nechápu to, ale kde se vzala, tu se vzala, je tu polovina října. Jakože cože? No, může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je všechno, co s tím můžeme dělat.

Mám za sebou prvních 6 týdnů v práci. Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Asi dva nebo tři dny mi bylo fakt fyzicky blbě a cítila jsem na sobě stres, hloubala jsem, jestli mi to stojí za to, po pěti letech studia přeřvávat stádo děcek za tak mizerný nástupák, jaký mám. Jestli na to mám. Jestli jsem se šeredně nespletla, když jsem si myslela, že mě tohle bude bavit.

Tři, DVA, jedna...

7. říjen 2017 | 09.13 | rubrika: 101 cílů, 1001 dní

Necelé dva měsíce. Už jen tolik mi chybí do konce výzvy 101-1001. Pamatujete, když jsme tady s tím jako lavina začínali, jak strašně daleko se nám ty skoro tři roky zdají? Bum! Je čas zrekapitulovat, co je v seznamu čerstvě odškrtnuto... a zaměřit se na ten zbytek. Pořád je z čeho vybírat! A prázdniny, navzdory státnicím, dosahování cílů přály.

Týden mezi studentkou a učitelkou

28. září 2017 | 13.45 | rubrika: Den za dnem

Vzpomněla jsem si, jak kamarádka v červnu složila státnice. Když jsme odcházely z fakulty, roztáhla ruce, aby nás přibrzdila, a řekla: "Pomalu! Chci si užít, že je to naposledy!". To mně po srpnových státnicích nehrozilo. V noci jsem narozdíl od bakalařiny tentokrát spala a když ráno zazvonil budík, natáhla jsem si první nezmuchlaný kus oblečení (miluju šaty!) a vyrazila na fakultu. Tentokrát do práce. Seděly jsme tam s Terkou jak vyorané myši a celé dopoledne zabily prací, kterou jsme dělaly zbytečně, jak jsme zjistily po obědě. No, furt lepší než práci jenom předstaírat, že jo.

Odpoledne jsem vyrazila na tenis. Při třetím úderu mi praskla struna. Doteď jsem nevěděla, jaká je to rána. I s prorvaným výpletem na mě mamka uhrála asi tři game. Tak jsem do toho řezala.

Nepromovaní magistři

16. září 2017 | 17.53 | rubrika: Snaha o Mgr.

Je čas přiblížit se k uzavření jedné velké kapitoly. Protože měsíční skluz, to je e-e! Velké fuj! Tak abych to trochu odčinila, pozvu si k tomu tak trošku Jaryna, snad by mi to odpustil.

Ráno přineslo krušné časy. Uvědomila jsem si, že mám za pár hodin státnice (Nesnáším ty odpolední skupiny! Nesnáším!) a neumím tři otázky z "dvacítky", jednu jazykovou, dvě ze starší české literatury a celou didaktiku, to jest 20 okruhů, jsem si jen tak pročetla a ječela, že na půlku z těch kydů snad nemusím studovat a druhá půlka nemůže v reálu fungovat. Následně jsem se vyhrabala z postele a půl hodiny přebíhala mezi koupelnou a záchodem. Nesnáším být v odpolední skupině! Nesnáším! Na druhou stranu, když jsem pak otevřela internet a přes celou titulní stránku iDnes byla rozřezaná dlaň Petry Kvitové, aspoň už jsem neměla co vyhodit. Ale musela jsem odrážet další útok z mého podvědomí. Že když se jí to stalo, moje poslední zkouška, z didaktiky češtiny, dopadla špatně. Rozladění a pachuť toho, v jaké náladě jsem tehdy odcházela, ještě občas zacítím. Čert vem známku, ale chtěla jsem to mít hezké, plné úsměvů, když je to naposledy. A teď mě čeká poslední zkouška, zase z češtiny, a ta didaktika se vynořuje z dálky jako strašák a rychle se blíží.

Negativní symboliku jsem se rozhodla neutralizovat něčím pozitivním. Na webu Rybárny na rynku jsem našla, že dnes jako menu podávají lososa s gnocchi a sýrem. Lososa jsem měla na oběd předtím, než jsem jela na státnice před dvěma lety. Taky z češtiny, taky zoufalá a unavená před poslední krokem, taky po nechutně horkém létě, kdy se nedalo dýchat, natož šprtat. Objednala jsem stůl a napsala Ondrovi, který v tom jel se mnou. Terka už češtinu absolvovala v květnu, takže ji tentokrát čekalo ZSV. Shodou okolností ten den, ale už ráno. Bála jsem se, že až ji uvidím, jak z ní stříká energie a nadšení ještě víc než jindy, protože ona už je magistr a má to za A, aniž by se pořádně učila (protože Terka je největší filosofický mozek, jaký znám), tak jí jednu natáhnu. Protože já jsem byla otrávená až na půdu. Léto na houby a stejně to neumím. Všichni jsme byli v háji. Hlavně, když jsme si slíbili, že si vzájemně povyměňujeme zpracované otázky, zděděné od vyšších ročníků, a pak jsme zjistili, že máme všichni tu stejnou verzi.

A když kery něco nevi

nebo když je na co levy

tak jde za mnu

a ja všecko najdu v knižkach...

Něco končí a něco začíná aneb Zázraky last minute

4. září 2017 | 19.53 | rubrika: Den za dnem

Fildu nechávám za zády a zamířím směrem k přírodovědě. Někde tam leží i má přihláška na matiku. Asi sama samotinká, protože je málo zájemců, a já ji v tom asi taky nechám. Ještě ve středu jsem tam snažně doručila potvrzení o úspěšném ukončení studia. Středa je pravěk. Je vůbec možné, že před dvěma týdny jsem se ještě učila na státnice?

V ulicích je rušno, všude plno dětí, často s rodiči. Na přechodech hlídkují měšťáci. Je první školní den, všichni jsou roztěkaní a zdivočelí. V tramvaji je mnohem větší klid než venku. Užívám si to. Užívám si, že tam nikdo neběhá a nechvátá, tramvaj jede sama. Užívám si, že konečně můžu dojíždět tramvají a ne autobusem, tak, jak jsem celých pět let chtěla. Užívám si i to, že se mi letos poprvé vyplatilo koupit si měsíčník, takže konečně nemusím váhat, jestli neušetřit peníze a nejít pěšky, ani hlídat, jestli vystoupím do deseti minut, aby se mi část jízdného vrátila.

Za mnou si povídají tři puberťačky a mluví docela rozumně. Těší mě, když ze zastávky vykročí stejným směrem. Objímají se se čtvrtou a jedna z nich přitom poskakuje. To se pak snadno pozná, kdo jde do prváku. Prváci s sebou mají často rodiče, ke škole se blíží maximálně ve dvojicích, a po ostatních se rozhlížejí, aniž by se s kýmkolli zdravili. Nejvíc se shlukují u hlavních dveří, na kterých je vylepený rozpis prvních ročníků.

Určitě se těší a jsou zvědaví na nové přátele, prostředí, předměty. Museli se snažit, aby se na tuhle školu dostali, spousta z nich si určitě vyloženě přála dostat se právě sem. A přesto teď třeba trochu váhají, jestli to byla dobrá volba, jak je ostatní přijmou a jestli to zvládnou.

Máme toho společného víc, než by se měli dozvědět. :-)

A proto si musím taky pořádně promyslet, co s blogem. Ale končit nehodlám. Myslím, že teď to teprve začne být zajímavé! 

Nejlepší obrana je útok

29. srpen 2017 | 14.07 | rubrika: Snaha o Mgr.

Aneb Jak mě tak trošku vyrazili od obhajoby. :-)

Datum 21. srpna budu už asi navždy mít spojeno se třemi událostmi - s okupací, jak Špotákovou vyhrála posledním hodem olympiádu a s obhajobou diplomky. Co z toho změní kolektivní nebo individuální dějiny, posuďte sami.

Na fakultu jsem vyrazila ráno s mamkou autem. Autobusem bych musela vyrazit jen o maličko později, abych měla časovou rezervu, a takhle jsem to měla aspoň pohodlnější. Čekala jsem hodinu, než dorazila spolužačka. Takže jsme společně kvílely, že tam musíme být hned ráno, ale jdeme na řadu až poslední, takže se budeme hezkých pár hodin škvařit ve vlastní šťávě a chytat nervozitu od ostatních, kteří mezitím otráví i komisi. To chceš.