Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

epona: Nevím, jestli je dostatečnou útěchou to, že se v tomto neustálém nedostatku času na cokoliv (a následnými výčitkami) pravděpodobně plácají po nástupu do práce asi všichni. Máš sice pomoc v podobě mamky a babičky, ale zase děláš ještě školu. Moc dobře si to pamatuju - ten pocit, že je spousta věcí, které bych měla udělat, ale nemám kdy, že bych se měla věnovat holkám, ale už prostě nemám sílu.....ale uvidíš, že časem některé věci vytěsníš, prostě nebudou hotové, a přestaneš se trápit tím, že nejsi super ve všem - to totiž není nikdo a ani nemůže být! Je třeba si občas dovolit ten luxus mít čas sám na sebe a nedělat nic, jinak se začne ta přemíra stresu a pocitu zahlcení ozývat jinak - tělo si prostě řekne a pak jednoduše vypne a člověk se pak hrabe ze zdravotních problémů. Stejně jsi hrdinka - chodit do práce, dělat školu a starat se o rodinu.....! Takže hlavu vzhůru, bude líp!