Tlapka | Půlkolona 17. října 2009

Jen tak stručně a pod odmocninou. :)

Na půlku jsem se těšila, takže jsem na sebe dávala pozor - minimalizovala jsem riziko onemocnění nebo úrazu takřka na nulu. Když jsem se v pátek radovala, že i tělák jsem přežila, značně jsem podcenila situaci. Odřely mě boty - boty, v kterých dva roky chodím bez problémů! Den před půlkou! Na těch nejnevhodnějších místech!!! No je to náhoda? :-D

Připravovala jsem se týden dopředu, neboť jsem musela sehnat plyšové zvířátko na klopu, jak jsme my holky dostaly za úkol. Vzhledem k tomu, že podobnou věc sháněla polovina Tlapkova, byl to docela problém. V obchodě měli všehovšudy jen kvanta nechtěných prasat, hrochů a sobíků. Sob sice vypadal sympaticky, ale nevím, jak bych u své polovičky odůvodnila ty parohy... :-D Měli taky docela pěkného medvěda, ale když jsem ho ohledávala, začal trsat a zpívat Jinglebells, takže zase nic. Nakonec jsem ukořistila slona a byla ráda, že nejdu s prázdnou. 

Před pátou hodinou odpolední začínala zkouška. Bylo to absolutně příšerné. Respektive já jsem byla absolutně příšerná. Nevím proč, ale kazila jsem prostě všechny kroky všech tanců. I ty, které jsem uměla. Ne, nebyla jsem nervózní. Věděla jsem, že nejsem bůhvíjaká tanečnice, takže jsem do toho šla s nadhledem. Ale takovou kalamitu jsem nečekala. Ale když jsme o hodinu později začali už naostro, bylo to zase alsepoň normální. Tak nevím, co to bylo za slabou chvilku...

V první sérii byl nástup polonézou a po přivítání rodičů jsme nastoupili na hexakombinaci waltz-valčík-tango-foxtrot-čača-jive. S jivem jsem mívala vždycky problém, tančíme to na song Chihuahua (před několika lety obrovský hit, pamatujete?), což je až moc rychlé a když už jsem si na to jakž takž zvykla, rozšířili jsme tento tanec o otočky. Takže víkend před půlkolonou jsmě kromě sledování Velké pardubické pilovali jive. Teď si asi říkáte, kdo na mě má proboha takovou dobu nervy...

Po přestávce došlo na druhou taneční část. A začínali jsme makarénou, o které jsme až před začátkem akce zjistili, že je na programu. Ještě týden předtím o ní nepadlo ani slovo. Asi nás nechtěli vyděsit. :-D Pak přišel na řadu funky rock. Ten mám ráda, protože je to jediný tanec, u kterého v hudbě slyším rytmus nebo jak se tomu říká. Ano, jsem hudebně nadaná a vím to. :-D Ale abych to neměla tak jednoduché, holka předemnou udělala chybu - jeden krok dozadu navíc - a pohladila mi nohu podpatkem. Jehlovým a přes celý nárt. Zatnula jsem zuby, dotančila a pak už to rozchodila... když jsem to ustála doteď, tak to zvládnu i dál, říkala jsem si. A přišla polka, při které jsem se spíš než na ototčky soustředila na šaty. Ono korzetové šaty na tenhle tanec nejsou zrovna nejlepší volba... Po polce bylo schválně zařazeno blues, abychom si srovnali tepovou frekvenci, po blues mazurka a nakonec letkiss. Znáte letkiss? :-D Našla jsem jeden na youtube, je i na stejnou hudbu, jakou jsme měli my. Takhle jsme tedy odhopsali a byla druhá přestávka.

Po té následovala třetí a poseldní povinná část - předání dárků (plyšový zvěřok na klopu výměnou za kytičku), waltz s onou kytičkou a pak tance s rodiči. Zatím se svými, to až na šlusce se jde do kříže. Waltz, valčík a polka. Sto párů na parketě. A většina rodičovstva to neuměla nebo uměla jinak. Dámy a pánové, tak nějak si představuji anarchii. :-D Úplně poslední akce před volnou zábavou byla soutěž - tančení s přidržováním mincí tvářemi nebo čelem. Přiznávám, že jsme skončili hned v prvním kole. Ani bych si nevšimla, že nám mince vypadla, kdyby mi nezahučela přímo do výstřihu... Začínám se děsit, co mě čeká na šlusce, na tu mám objednané šaty - nahoře korzet a v sukni obruč, to se to bude tancovat! :-D

Domů jsem se dostala nějak po jedenácté. Zjistila jsem, že ta pošlapaná noha není taková prkotina, jako se zdálo. Měla jsem docela štěstí - kopanec sice byl přes celý nárt, ale těsně před žílou končí. Holčina mě nakopla tak šikovně do hloubky, že jsem týden chodila s nohou ofáčovanou a teď budu zneužívat dědu. Má teď totiž sešroubovaný kotník a lampičku, kterou si ho nasvěcuje, aby se to lépe hojilo. Ono ta půlkolona je nezapomenutelná i bez jizvy. :)