Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Číslo 5 žijééééé! Vážení, potlesk, většího pamětníka než tuto slečnu asi nenajdeme. Killi, jsem hrozně ráda, že ses zase jednou ozvala (na blogu i tady!), článek o svatbě už jsem četla asi pětkrát, ale nemůžu ho okomentovat, protože se vždycky rozbrečím nejpozději u fotky, jak se objímáš se ségrou. Z vás ta láska v celé rodině úplně čiší a já vám to z celého srdce přeju...
Pěkně řečeno. Když to řekneš takhle, zní to lépe, než "Mám pocit, že od svých 16 let stagnuju." Prostě tenhle komentář si asi vytisknu a zarámuju!