Blog už toho pamatuje dost - víc než já. Jsem ráda, že jste sem zavítali. A ještě radši, pokud se sem vracíte. :)

Mozaika ze života a myšlenek začínající učitelky, která se někdy (zbytečně) bojí, hloubá nad budoucností, dělá trapasy, sleduje a hraje tenis, pokouší se o vaření, přivydělává si, čte, plánuje, ráda hraje deskové hry, ale věčně nemá s kým, žije s poněkud potrhlou rodinkou a hlavně o tom všem píše. :-)

tlapka: Jojo, ne, že bych byla přímo pověrčivá, ale člověk tu myšlenku "co kdyby?" v hlavě má, že?
Dojídání zbytků je fajn, spousta jídel je druhý den navíc i lepší!
Máš pravdu, někdy člověk může pomoct nejvíc tím, že s někým je, a přitom má pocit, že to je přece málo. Děkuju.