Nepromovaní magistři

16. září 2017 | 17.53 | rubrika: Snaha o Mgr.

Je čas přiblížit se k uzavření jedné velké kapitoly. Protože měsíční skluz, to je e-e! Velké fuj! Tak abych to trochu odčinila, pozvu si k tomu tak trošku Jaryna, snad by mi to odpustil.

Ráno přineslo krušné časy. Uvědomila jsem si, že mám za pár hodin státnice (Nesnáším ty odpolední skupiny! Nesnáším!) a neumím tři otázky z "dvacítky", jednu jazykovou, dvě ze starší české literatury a celou didaktiku, to jest 20 okruhů, jsem si jen tak pročetla a ječela, že na půlku z těch kydů snad nemusím studovat a druhá půlka nemůže v reálu fungovat. Následně jsem se vyhrabala z postele a půl hodiny přebíhala mezi koupelnou a záchodem. Nesnáším být v odpolední skupině! Nesnáším! Na druhou stranu, když jsem pak otevřela internet a přes celou titulní stránku iDnes byla rozřezaná dlaň Petry Kvitové, aspoň už jsem neměla co vyhodit. Ale musela jsem odrážet další útok z mého podvědomí. Že když se jí to stalo, moje poslední zkouška, z didaktiky češtiny, dopadla špatně. Rozladění a pachuť toho, v jaké náladě jsem tehdy odcházela, ještě občas zacítím. Čert vem známku, ale chtěla jsem to mít hezké, plné úsměvů, když je to naposledy. A teď mě čeká poslední zkouška, zase z češtiny, a ta didaktika se vynořuje z dálky jako strašák a rychle se blíží.

Negativní symboliku jsem se rozhodla neutralizovat něčím pozitivním. Na webu Rybárny na rynku jsem našla, že dnes jako menu podávají lososa s gnocchi a sýrem. Lososa jsem měla na oběd předtím, než jsem jela na státnice před dvěma lety. Taky z češtiny, taky zoufalá a unavená před poslední krokem, taky po nechutně horkém létě, kdy se nedalo dýchat, natož šprtat. Objednala jsem stůl a napsala Ondrovi, který v tom jel se mnou. Terka už češtinu absolvovala v květnu, takže ji tentokrát čekalo ZSV. Shodou okolností ten den, ale už ráno. Bála jsem se, že až ji uvidím, jak z ní stříká energie a nadšení ještě víc než jindy, protože ona už je magistr a má to za A, aniž by se pořádně učila (protože Terka je největší filosofický mozek, jaký znám), tak jí jednu natáhnu. Protože já jsem byla otrávená až na půdu. Léto na houby a stejně to neumím. Všichni jsme byli v háji. Hlavně, když jsme si slíbili, že si vzájemně povyměňujeme zpracované otázky, zděděné od vyšších ročníků, a pak jsme zjistili, že máme všichni tu stejnou verzi.

A když kery něco nevi

nebo když je na co levy

tak jde za mnu

a ja všecko najdu v knižkach...

Něco končí a něco začíná aneb Zázraky last minute

4. září 2017 | 19.53 | rubrika: Den za dnem

Fildu nechávám za zády a zamířím směrem k přírodovědě. Někde tam leží i má přihláška na matiku. Asi sama samotinká, protože je málo zájemců, a já ji v tom asi taky nechám. Ještě ve středu jsem tam snažně doručila potvrzení o úspěšném ukončení studia. Středa je pravěk. Je vůbec možné, že před dvěma týdny jsem se ještě učila na státnice?

V ulicích je rušno, všude plno dětí, často s rodiči. Na přechodech hlídkují měšťáci. Je první školní den, všichni jsou roztěkaní a zdivočelí. V tramvaji je mnohem větší klid než venku. Užívám si to. Užívám si, že tam nikdo neběhá a nechvátá, tramvaj jede sama. Užívám si, že konečně můžu dojíždět tramvají a ne autobusem, tak, jak jsem celých pět let chtěla. Užívám si i to, že se mi letos poprvé vyplatilo koupit si měsíčník, takže konečně nemusím váhat, jestli neušetřit peníze a nejít pěšky, ani hlídat, jestli vystoupím do deseti minut, aby se mi část jízdného vrátila.

Za mnou si povídají tři puberťačky a mluví docela rozumně. Těší mě, když ze zastávky vykročí stejným směrem. Objímají se se čtvrtou a jedna z nich přitom poskakuje. To se pak snadno pozná, kdo jde do prváku. Prváci s sebou mají často rodiče, ke škole se blíží maximálně ve dvojicích, a po ostatních se rozhlížejí, aniž by se s kýmkolli zdravili. Nejvíc se shlukují u hlavních dveří, na kterých je vylepený rozpis prvních ročníků.

Určitě se těší a jsou zvědaví na nové přátele, prostředí, předměty. Museli se snažit, aby se na tuhle školu dostali, spousta z nich si určitě vyloženě přála dostat se právě sem. A přesto teď třeba trochu váhají, jestli to byla dobrá volba, jak je ostatní přijmou a jestli to zvládnou.

Máme toho společného víc, než by se měli dozvědět. :-)

A proto si musím taky pořádně promyslet, co s blogem. Ale končit nehodlám. Myslím, že teď to teprve začne být zajímavé! 

Nejlepší obrana je útok

29. srpen 2017 | 14.07 | rubrika: Snaha o Mgr.

Aneb Jak mě tak trošku vyrazili od obhajoby. :-)

Datum 21. srpna budu už asi navždy mít spojeno se třemi událostmi - s okupací, jak Špotákovou vyhrála posledním hodem olympiádu a s obhajobou diplomky. Co z toho změní kolektivní nebo individuální dějiny, posuďte sami.

Na fakultu jsem vyrazila ráno s mamkou autem. Autobusem bych musela vyrazit jen o maličko později, abych měla časovou rezervu, a takhle jsem to měla aspoň pohodlnější. Čekala jsem hodinu, než dorazila spolužačka. Takže jsme společně kvílely, že tam musíme být hned ráno, ale jdeme na řadu až poslední, takže se budeme hezkých pár hodin škvařit ve vlastní šťávě a chytat nervozitu od ostatních, kteří mezitím otráví i komisi. To chceš.

Kde končí dětství

17. srpen 2017 | 20.47 | rubrika: Tlapkoviny

Tak jeden tematický. :-)

Sebrali mi hračky

15. srpen 2017 | 15.17 | rubrika: 13. komnata
Autor blogu vyžaduje pro čtení tohoto článku heslo.

Co řekneš, nelze vzít zpět

9. srpen 2017 | 09.09 | rubrika: Zkrátka a dobře

Záložka Rozepsané vždy poskytne nějaký poklad, když není čas psát. :) A tyhle hlášky tam leží už ostudně dlouho. Takže hurá do nich!

Fakitol třikrát denně

27. červenec 2017 | 18.49 | rubrika: Den za dnem

... a stejně je to možná málo, protože...

Ne, nechme toho. Trochu života do toho umírání! :-)

Rozhodla jsem se naučit snídat. "Prázdniny", kdy se ráno musím kodrcat do Ostravy jen v minimu případů, jsou k tomu ideální příležitost. Takže jsem si nakoupila na Mixit.cz první dvě zkušební směsi... a další už jsou na cestě, protože mi zachutnalo. Sice zatím sním míň, než je asi normální porce, ale žaludek si zvyká. Přistihla jsem se, že se na snídani u těším. A dokonce se mi povedlo se ovesnou kaší zalepit ráno tak, že jsem neměla hlad až do dvou hodin, kdy jsem konečně po návštěvě zubaře mohla žvýkat. Takže dílčí úspěch jako hrom.

Číslo 101 žije

11. červenec 2017 | 11.07 | rubrika: 101 cílů, 1001 dní

Další čtvrtletí s projektem 101 cílů za 1001 dní. Čas rekapitulovat!

První, co musím přiznat: čas šíleně letí. Skoro tři roky se zdály na začátku jako nekonečná doba, ale ono už je to za dveřmi! A restů mám ještě tolik... už teď je mi jasné, že mnoho cílů zůstane nesplněných. Nevadí mi to. Některé z nich pro mě ztratily za tu dobu atraktivitu. Samotná myšlenka projektu se mi ohromně líbí a dost vážně uvažuju, že od nového roku do toho půjdu znovu, ale v menším rozsahu, třeba 51/501 nebo podobně, zkrátka s výhledem na kratší dobu, během které je méně pravděpodobné, že mé zájmy výrazně změní směr.

Proto jsem pár bodů do dnešního změnila a ve změnách pokračuji. Tímto škrtám dva body, které jsou sice velice šlechetné, ale absolutně nevyhodnotitelné - Týden přijímání všech nabídek a pozvánek, Týden absolutní pravdy. Stanovit si je bylo příliš optimistické. Ne, že bych byla prolhaná, ale v pětadvaceti už tak trochu tušíte, že ne vvždy můžete všechno propálit na plnou hubu. A ty nabídky se taky těžce posuzují. Kdybych přijímala třeba všechno, co mi nabízí babka k mlsání, musela bych během toho týdne přijít o žlučník i slepák zároveň. Navíc jsem se často večer zarážela - fakt jsem neupustila během dne ani jedno odmítnutí, ani jedinou drobnou nevinnou nepravdu? Stejný problém mě brzdí i u týdne bez sprostých slov, ale tam to nějak vyřeším. Nicméně první dva cíle nahrazuji novými, pro mě aktuálně atraktivnějšími - Uspořádat vlastní Kvíz/Stát se tvůrcem otázek a Sestavit si vlastní směs na mixit.cz.

Každopádně se zbytkem už to nějak doválčím. I když tempo je pomalé a získávám bodíky spíš v dlouhodobějších úkolech, aniž bych prozatím dosáhla cíle, pár věcí jsem si mohla odškrtnout:

Toť otázka!

1. červenec 2017 | 12.31 | rubrika: Zažito a přežito

V lednu jsem se poprvé vydala na kvíz a hned jsem si tuhle zábavu oblíbila. Dneska už mám za sebou dalších sedm účastí, počet hlášek a inside vtipů v našem týmu samozřejmě strmě roste. Přikládám malou ochutnávku. Aneb nespočet důvodů, proč jsme ve výsledkové listině pokaždé... ehm, úplně jinde.

Nízkorozpočtová dovolená - krok od propasti

19. červen 2017 | 20.17 | rubrika: Zažito a přežito

České dráhy konečně oznámily, že i letos bude Jízdenka na léto. Jupí! Vyhlížím ji už od jara. Týdenní jízdenka stojí stejně jako loni 690 korun, takže my chudí studenti, co jsme jezdili na jednodenní výlety, abychom nemuseli řešit ubytování... už zase balíme bágly! No a při té příležitosti by se asi slušelo dokončit zápisky z loňska, že? Aspoň si počtou i ti, kteří nemají přístup k novému zaheslovanému článku... ne, že by vás bylo moc, můžete se ozvat v nové anketě blogu :-)